Matura

Včera v 17:33 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Nejsem slabá nátura,
blíží se mi matura.
Písemka a didaktika,
tohle téma se mě týká.

Pak ústní zkoušky musím dát,
těch údajů, co mám znát!
Hlavu přeplněnou daty,
zachrání mě týden svatý?

Angličtina, matika,
moc mi toho neříká.
Snad se všeho dobře zhostím
a složím zkoušku dospělosti.
 

Láska je poslání

Včera v 17:32 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Drobounký kvítek zkřehlý chladem,
opuštěn v lukách se tetelí.
Hledá svit sluneční, bez něj leží ladem...
"Kde jsi, mé teplo?" - slabě ševelí.

Sluníčko, světlo duše mojí,
paprskem pohlaď si ten kvítek svůj.
Vždyť ten kvítek o náruč tvou stojí,
zachraň ten kvítek, prosím - stůj, co stůj.

Chudobka drobná ztrácí se jak stín,
však slunce vyslyšelo její volání,
naplnilo kvítí svitem potřebným,
nebylo marné dlouhé čekání.

Křehounký kvítek stáčí k slunci tvář,
ožívá - a je zas svůj,
vychutnává si tu sladkou milou zář,
slunce je život - jeho, můj i tvůj.

Ten život - "tos" ty sám,
dar milovat byl tobě dán.
Za to ti patří úcta, pokora,
láska není dar - to je poslání "ze shora".

Oheň a voda

Včera v 17:30 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Dva lidé - životem osamělí,
poznali se jako přátelé.
Ten prvý - OHEŇ - roztoužený, živý, smělý
se setkal s klidnou VODOU - co zpívá vesele.

Její život je fádní, černobílý
a ON žije ve světe duhy, překvapení.
Když OBA spojí se, tak vichr v bouři sílí
a vášeň unáší je na vlnách snění.

Už nejdou životem osamění,
OHEŇ s VODOU splynuly v jarní vánek.
Ať vydrží jim život plný snění
 


Ukolébavka

Včera v 17:29 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Spinkej, ty můj mazlíčku,
spi, chlapečku můj.
Noc ti sedí na líčku,
do říše snů pluj.

Na moři, co víří tmou,
na vlnách, co nesou snění,
propluj hvězdnou oblohou,
kde pláč, ani smutek není.

Ať tě spánek posílí,
vysní všechno, co máš rád,
probudíš se za chvíli
a zas si budeš s mámou hrát.

Tchýně

Čtvrtek v 18:02 | © PETR ŠÁDEK |  PRO ODLEHČENÍ
JÁ JSEM VIDĚL TCHÝNI, JAK SNĚDLA CELOU DÝNI :)

Pouť lásky

Čtvrtek v 7:44 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Pro lásku jedinou
přešla bych krajinou,
kvetoucí zahradou
a travou voňavou.

Pro lásku jedinou
přešla bych světa kraj,
v nohách mám tisíc mil
a v srdci sladký máj...

Miláčku, prosím neumírej

Čtvrtek v 7:43 | © JITKA VESTFÁLOVÁ |  TEXTY
Kapka rosy mění se v pramen
a zháší horké lávy plamen,
mění se v řeku a valí se v dál,
vymílá koryto, hluboké jak žal...

Je smutné, když krása růže vadne,
když strádá jabloň, pole schne a chřadne.
Však vše krásné se v popel rozpadá,
v mohylu se mění vonná zahrada.

Jak jizva zbývá vzpomínek pár,
co ztrácí se časem, jenž klidně kráčí dál.
Proč člověk co má rád, vždy tak brzy ztrácí?
Jen naše duše jsou volné jako ptáci.

Ti ptáci v našich vzpomínkách marně krouží,
sen nevrátí se, mění se v temnou louži
- a slzy sílí, zas je tu řeka smutků,
v té řece zůstaly šlépěje našich skutků...

Vzpomínání na tatínka

Čtvrtek v 7:40 | © JITKA VESFÁLOVÁ |  TEXTY
Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil toho, kdo měl tě rád,
jenom pár vzpomínek okolo domu,
kde uměl se s tebou radovat.

Je velmi těžké věřit tomu,
že nikde ho nic nečeká,
jen z květin pyl a listí stromů,
kam cesta vede daleká.

Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil nejcennější dar,
chodíváš často k jeho rovu
položit tiše květin pár.

Lidí si vážíš, až když je ztrácíš,
pozdě je potom litovat,
stále se ve vzpomínkách vracíš,
stále tě budu milovat...

Jsi jako vítr

Čtvrtek v 7:39 | © JITKA VESFÁLOVÁ |  TEXTY
Jsi jako vítr,
co s korouhvičkou točí,
bouře Ti září
z hlubokých hnědých očí.

Jsi jako živel,
co žije přítomností.
Ďábel a Satan,
jež bortí lidské ctnosti.

Však v duši třímáš
perličky osamění
- a čekáš na to,
až někdo uchopí je
a život Tobě změní...

Svíčka

Úterý v 21:43 | © PETR ŠÁDEK |  PRO ODLEHČENÍ
AŽ MI BUDÍK ZAZVONÍ, SVÍČKA MI BYT PROVONÍ :)

Kam dál